Jak jsem v predchozím príspevku slíbil, nové objevy by se mely jmenovat dle zanechaných „dárku“ neznámého príznivce. Tak treba podle krabicky cigaret Golden Gate – nové prostory jsou jakousi Zlatou bránou, ale spíše by zde slušel název Marná propast, ci snad Propast ztracených nadejí.
V sobotu jsme prostoupili přes vysintrovaný krápníkový zával, prokopli jsme si úzkou plazivku v místech, kde jsme sice předpokládali pokračování jeskyně – logicky zde jeskyně měla směr – ba co více, a řekl bych že hlavně, bylo to nejjednodušší místo ke kopání. Zde se vrátím k názvu příspěvku: věda ustoupila lenosti – a začali jsme kopat prostě tam, kde to šlo nejsnáze. Opustili jsme cestu, kterou nám vždy ukazoval neomylný průvan, ten jsme ztratili v prvním větším dómku a jeho pokračování jsme nikde nezaregistrovali. Kopli jsme tedy v místech, kde průvan žádný není, avšak jakási intuice nás vedla vpřed. Proplazili jsme se na malou římsu uprostřed propasti. Tedy propástky, s odhadovanými rozměry asi –12m dolů, +5m komín nahoru, šířka 2-3m, a délka asi 10m. Všude hezká výzdoba, na dně jezírko, netopýří kostičky, ale zjevné pokračování žádné. Na druhý den jsme se vrátili k té zpomínané vědě a ke starému dobrému průvanu. Provedli jsme čačinovou zkoušku a snažili jsme se najít kam se ztrácí vichr vanoucí ve vstupu. V nově objevených prostorách se vzduch ani nehnul, vše nasvědčuje tomu, že cesta větru vede dolů přes vstupní zával na dně šachty. Nezbývá než použít slov klasika: „treba kopať…“
Macek
